Zážitky z procházek
Skoro každý den chodíme na procházky, aby se z paničky nestal pecivál. Počasí dělá kotrmelce. Ve všední den je na procházce venku vždycky pořádná tma.Když to klouže, musí si panička dávat pozor, aby kotrmelce neudělala taky. A tady jsou slíbené zážitky:
1) JAK JSEM SI HRÁL NA SCHOVÁVANOU:
Couráme si v absolutním tichu, nikde ani živáčka, hafani za vrátky nejsou - copak je všechno za pecí? A nezajímá je ten krásný snížek? Panička je zasněná, já si pobíhám jako vždycky chvíli vepředu, chvíli vzadu...a najednou jsem ZMIZEL. Panička žasne - vždyť je ulice liduprázdná, nic se nehlo, není tu křoví, za autem nejsem - tak kam jsem se poděl??? Volala, pískala, běhala křížem krážem - ale nikde ani hlásku, žádný pohyb, jen ten sníh se tiše sype. Od jednoho domku se konečně ozývá: "Máte ho tady!" No a jsem tedy prozrazen. A to jsme s tou bernskou salašnicí za vrátky ani nepípli! A jak jsem se tam dostal? K údivu domácího pána to Ennie předvedla: vrata nejsou zalígrovaná a stačí do nich trošku strčit, zavřou se pak sama. Takže konec zábavy - pán vrata řádně zavírá. A já vrtím ocáskem, jako že nic. Jsem rád, že má panička o mě strach, a doufám, že si mě bude víc hlídat :-) To víte, jsem tak trošku čertík.
2) PES KTERÝ ŠTĚKÁ, NEKOUŠE (doufejme)
Na sváteční procházce (bohužel sníh je pryč a všude mokro a plno bláta) jsme potkali kamarády, jako jsou Eliška s Agátkou, nebo Edík, Sára...já vycházím celkem dobře s každým pesanem i pejsánkem. No a jak tak jdeme podle trati, to je dost opuštěné místo, na obzoru se vztyčila rezavá velehora. Doga či co? Hlavou udělala krouživé trhnutí, vodítko s obojkem zůstává slečně v ruce, a ta bestie je volná. Řítí se rychlostí motoráku!! A už se na mě vrhá, hrozně vrčí, a já řvu o pomoc. Panička mi ale pomoct nemůže, tak to zkusím sám - po nějaké době se zpod té hory uvolním, a už letím co nejdál pryč. Jenže ta potvora je mi stále v patách, tak co dál?? Když ji to přestává bavit, našla si další cíl - hup, a teď pod tím halamou leží zase moje panička. Honička za chvíli pokračuje, chvíli na mě, chvíli na paničku...a slečna zdáli volá: "Nebojte se, on vám nic neudělá!". Už ani nevím, jak se nám podařilo se dostat pryč, jsme celí, jen zválení a strašně oslintaní. No, a doufejme, že toho neposlušného hafana už nepotkáme!